Základy astrofyziky
Astrofyzika
- odvìtví astronomie
- zkoumá fyzikální a chemické vlastnosti kosmických tìles
poznatky o vesmíru získáváme:
a)
studiem elektromagn. záøení (rádiové, IR záøení a viditelné svìtlo propouští atmosféra, ostatní druhy pomocí družic)
b)
pomocí èástic kosmického záøení
- èástice s vysokou energií (napø. protony, lehká jádra) - napø. polární záøe
c)
díky vzorkùm z meteoritù, ze sond
Mìøení vzdáleností ve vesmíru
3 hl. jednotky:
1)
AU (astronomická jednotka)
- støední vzdálenost Zemì od Slunce (asi 150 mil. km)
mìøení trigonometrickou metodou - denní paralaxa - úhel pod kterým vidím 2 místa na Zemi
2)
pc (parsek)
- vzdálenost, ze které bychom úseèku o délce 1AU vidìli pod úhlem 1 obloukové vteøiny
mìøení roèní paralaxy
1pc=2,06.105AU=3,09.1013km
3)
LY (svìtelný rok)
- vzdálenost, kterou urazí svìtlo ve vakuu za 1 rok
1LY=9,46.1012km
1pc=3,26LY
záøivý výkon hvìzdy L
- celkový výkon vyzáøený celým povrchem hvìzdy do prostoru
záøivý tok Φe
Φe=LS/(4πr²)
r - vzdálenost hvìzdy,
S - plocha, na kterou záøení dopadá
povrchová teplota T:
L=4πR²σT4
R - polomìr hvìzdy,
σ - Stefanova-Boltzmannova konstanta
hvìzdná velikost
- podle jasnosti
- jednotkou je magnituda (mag)
a)
zdánlivá m (pozorovaná ze Zemì)
- èím jasnìjší, tím nižší m
(napø. Slunce m=-26,74mag;
hvìzda viditelná okem m=6mag,
hvìzda viditelná dalekohledem m=25mag)
b)
absolutní M (pøepoèteno na vzdálenost 10pc)
(napø. Slunce M=+4,7mag)
zdroj energie ve hvìzdách:
a)
Slunce a menší hvìzdy:
proton-protonový øetìzec
b)
tìžší hvìzdy:
CNO øetìzec
Vývoj vesmíru
- závisí na støední hustotì vesmíru:
a) menší než kritická hustota - gravitaèní síly zastaví rozpínání vesmíru
b) vìtší než kritická hustota - rozpínání bude pokraèovat